Nemiluješ mě snad?

11. září 2013 v 20:26 | Jackie |  YAOI
Konbanwa!

OK, buď jsem magor nebo magor. Vybete si. Říkala jsem, že povídky nebudu přidávat bůhvíjak často ale dostala jsem další nápad a když už jsem ho napsala, prostě jsem ho sem musela ihned dát xD
Nevím, jestli někdo z Vás viděl anime Katekyo Hitman Reborn ale já jsem si ho hrozně zamilovala a získalo pozici jako mé druhé nejoblíbenější anime, hned za Bleachem. Není to moc veselá povídka ale budu se snažit psát i ty veselejší povídky :D

Anime: Katekyo Hitman Reborn

Pairing: Sawada Tsunayshi x Gokudera Hayato




Bál se ho, tak hrozně moc se bál jeho dalšího záchvatu vzteku, který si vždy vyléval na něm…
Vždycky byl pouze jeho hračka a nikdy se na něj neusmál ani mu nedal najevo žádné sympatie. A vůbec ne tu, po které toužil ze všeho nejvíc. Sloužil jen k jeho potěšení, žádný jiný význam v největší ze všech rodin, Vongole, neměl. Každý měl nějaké uplatnění, na které byl hrdý. On ho měl také, ale hrdý na něj nebyl. Nechtěl za ním už běhat jako pejsek. Chtěl být své lásce rovný. Jenže nebyl.
Naposledy ho "viděl" včera v noci. Tedy, neviděl ho v pravém slova smyslu. Když vešel do jeho pokoje, ležel Gokudera na posteli a měl v uších sluchátka a snažil se nemyslet na svůj osud nechtěné děvky. V místnosti byla tma a přes hudbu neslyšel, že někdo vstoupil do pokoje.
Jeho přítomnost si uvědomil, až když ucítil pohyb vedle sebe, na postel si někdo sedl. Otevřel oči aby zjistil, kdo to je ale moc toho v té tmě neviděl. Chtěl rozsvítit, ale něčí ruka tu jeho zastavila. Dotyčný se nad něj naklonil a jemně ho políbil. Ten sladký okamžik však netrval dlouho, Sawada se vykašlal na jemnosti a dravě se začal dobývat do jeho úst, div, že se Hayato nezakuckal. Strhl z něj košili i tričko a začal se věnovat jeho bradavkám, stále s tou nejemnou razancí, kvůli ktreré vypustil Hayato ze svých rtů několik bolestných stenů. Většinou se snažil je zadržet, protože vždy jenom povzbudily chtíč jeho pána. Ten na něj celou svou vahou nalehl a vtěsnal se kolenem mezi Hayatovy nohy. Tím mu cíleně zabránil v útěku i pohybu a mohl si s ním dělat naprosto cokoli. Hayato se cítil poníženě, ale spolupracoval, věděl totiž, že odpor je naprosto k ničemu.
Sawada z něj bez okolků strhnul kalhoty a ty své si stáhnul jen o tolik, kolik bylo třeba, aby si mohl Hayata tvrdě vzít. Ten na něj vyděšeně pohlédl, když zjistil, že se jeho pán nechytá jakkoli si ho připravit. Neměl chuť ani zaprotestovat, jen bolestně zavřel oči, a když ucítil již ten tolik známý tlak a ještě známější bolest, když do něj pronikl, vydal zvuk jako zmučený pes. Ani to však Sawadu od ničeho neodradilo. Nejdříve se pohyboval pomalu, jakoby se s Hayatem sžíval, cítil jeho lásku a to samé cítil k němu. Pak ovšem i tento moment pominul, a jako bleskem byl zpátky starý Sawada, který ovšem nehodlal k nikomu nic cítit. Tedy aspoň k Hayatovi ne.
Vlastně to celé netrvalo víc než 10 minut. Sawada Tsunayoshi si jen natáhl kalhoty a nechal Gokuderu "svému osudu". Dostal svoje, teď už mu bylo celkem jedno, co s jeho hračkou bude, než na ni dostane zase chuť. Odešel z Hayatova pokoje a vydal se směrem ke své pracovně. Byla to obrovská místnost, vybavená hlavně velkým černým psacím stolem a pohodlnou židlí na kolečkách, do které se Sawada spokojeně zabořil. Rozhlédl se po své pracovně. Šedé zdi, na kterých visely rozmanité obrazy sakur všech velikostí a vedle dveří dokonce stály dvě živé sakury v květináčích. Ještě kromě konferenčního stolku, u kterého stála pohovka a černého chundelatého koberce byla místnost prázdná.
Ještě víc se zabořil do křesla, vytáhl cigaretu a zapálil si. S chutí potáhl z tyčinky navoněné mentolem a ponořil se do vlastních myšlenek, toulajících se někde okolo posledního obchodního jednání, které skončilo ne zrovna pěknou událostí.

Hayato měl nehorázné nutkání poddat se své neskutečně depresivní náladě. Stále ležel na posteli, tak jak ho tam Tsuna zanechal. Neměl jakoukoli potřebu se zvednout, upravit se nebo se dokonce jít osprchovat.
Vzpomínal. Vzpomínal na dny, kdy byl Sawada Tsunayoshi ten nejkrásnější a nejmilejší kluk na světě a jak se do něj bezhlavě zamiloval. Byl tehdy tak nehorázně roztomilý. Takového Sawadu chtěl Hayato zpátky, neznal toho současného, který neměl s nikým ani ničím slitování. Stal se z něj opravdu mafiánský boss?
Vstal z postele, natáhl na sebe kalhoty a košili a vydal se co nejrychleji do Sawadovy pracovny, jak mu to jen bolest v dolní části těla dovolovala.
Chvíli stál před dveřmi, vedoucími do pracovny a váhal, jestli má cenu tam jít a dostat další nakládačku. Už se chytal obrátit, když zaslechl divný zvuk. Bylo to něco, co už dlouhou dobu neslyšel. Nikdo si to tady totiž nedovolil. Byl to pláč.
Byl rozhodnut. Vešel do pracovny a rozhlédl se. Ze začátku nikoho neviděl, ale jasně slyšel vzlykání. Vydal se napříč pracovnou, a když se dostal za rozložitý stůl, spatřil něco, co ho naprosto zmrazilo. Chvíli nebyl schopný pohybu, ale pak se otřepal a padl na kolena k Tsunayshimu, který ležel na zemi v kaluži krve a brečel. Gokudera chvíli nevěděl, jestli se mu to jenom nezdá. Nezdálo.
Podebral jeho hlavu a položil si ji na stehna. Uviděl, že kaluž krve vznikla z řezných ran na zápěstí. Musí nějak zastavit krvácení. Rychle ze sebe strhnul košili a natrhal ji na cáry, kterými si nejprve narychlo obvázal ruce, kvůli infekci a potom jimi zaškrtil obě paže svého šéfa a zastavil krvácení.
Až potom se mu podíval do očí. Ty ho sledovaly a stále ještě z nich tekly slzy.
"Proč to děláš?" vydralo se z Tsunayoshiho vyschlého hrdla.
"Proč? Protože tě miluju." Odpověděl Hayato s naprosto vážnou tváří.
Sawada zavřel oči a přerývaně se nadechl.
"Nezasloužím si to. Už to nevydržím. Nevydržím být na tebe hnusný. N-Nechci, ale musím."
Hayato neodpověděl, jenom se nad něj naklonil a jemně ho políbil. Chvíli tak zůstal a užíval si ten dokonalý okamžik, poté se o pár centimetrů odtáhl a zahleděl se Tsunayoshimu zpříma do očí.
"Miluju tě!" zopakoval "Je mi jedno, co se mnou budeš dělat, ale jsem jen tvůj."

"Nechci ti ubližovat, už ne…" řekl Sawada a naposledy Hayata políbil.

Snad se povídka líbila ;)
Speciálně pro A2L jsem to tak hezky zakončila. Muhahah *škodolibost, škodolibost everywhere* :D
Jackie Giichi :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 13. září 2013 v 6:56 | Reagovat

Nééé, já nemám ráda smutné konce!! T^T ... Ale bylo to opravdu krásný!! :3
Řeknu ti, nikdy by mě nenapadlo, že by se takhle někdy Tsuna choval xDD ... A ty jsi ho navíc ještě zabila!! Chudák Gokudera T^T ... xDDD
Napiš další povídkůůů!!! :3 xDDD Opravdu na to máš talent :3

2 Jackie Jackie | E-mail | Web | 13. září 2013 v 15:55 | Reagovat

[1]:: Mno..pořád lepší smutný konec, že "Žili šťastně až do smrti", ne? :D
Mě by to taky nenapadlo ale připadalo mi to jako dobrý námět xD OK, hned jak dostanu svou "úchylnou náladišku", tak něco napíšu :D
A o tom, že na to mám talent bych se s Tebou mohla hádat xD Ale i tak Arigato!! :3

3 a2l a2l | E-mail | Web | 14. září 2013 v 19:13 | Reagovat

"Speciálně pro A2L jsem to takhle ukončila" ............ >.<
Moc pěkně napsaný, ale kurník, napiš něco roztomilýho, s dobrým koncem, pozotivního, no prostě ne tohle! ;_; Neštvi mě, J., taky si můžu chodit někam jinam číst povídky! *snaha o vyhrožování* :D

4 Jackie Jackie | E-mail | Web | 15. září 2013 v 20:17 | Reagovat

[3]: R-Roztomilýho? To jako vážně?? xD Tak jo, budu se snažit! :D
Tvoje snaha o vyhrožování se neminula účinkem :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama