Vánoce bez cukroví

9. září 2013 v 17:18 | Jackie |  YAOI
Konbanwa!

Napsala jsem další povídku. Nečekejte, že je budu psát tak často. Jednoduše jsem včera večer udělala v kuchyni trochu nepořádek a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych okamžitě nazapojila svou úchylnou představivost, že? :D
Pairing: Uruha x Ruki (Můj nejoblíbenější xD)
Délka: Dvě strany Wordu
Délka tvorby: 2 hodiny
Opět varuji! Nejsem žádná spisovatelka a vím to, povídky píšu, protože mě to baví, ne že bych v tom byla dobrá!
Povídka pod perexem. Nenutím Vás ji číst ale za případné komentáře budu ráda. Děkuji ;)




Uruha začal jedno po druhém rozbíjet vajíčka do připravené misky a přitom ustavičně nakukoval do kuchařky, kterou měl položenou hned vedle, aby na nic nezapomněl. Vaření nebylo zrovna jeho předností a vždycky měl až úzkostný strach, že něco zkazí. Proto v jednom kuse skákal očima z knihy do misky, na ingredience, které měl připravené na kuchyňské lince a na hodinovou ručičku, která ho svým tichým "Tik, tak" až neuvěřitelně iritovala.
Vánoce už byly skoro za dveřmi. Vždycky je slavil s kluky z kapely ale letos se Kai rozhodl strávit svátky se svojí mamkou, protože už ji dlouho neviděl, kvůli jejich pracovnímu vypětí. Aoimu s Reitou připadalo také jako dobrý nápad po dlouhé době zase vidět svoji rodinu, a tak Kaie napodobili. Jenom Ruki, který se svou rodinou nikdy nevycházel, neměl s kým být na Štědrý den a tak mu Uruha nabídl, že můžou svátky strávit spolu. Uruha neměl v plánu jet do svého rodného města. Nikdy k tomu místu moc nepřilnul a neměl chuť oživovat nepříjemné vzpomínky na svátky klidu a míru.
Začal pomalu a zhluboka dýchat, aby se uklidnil, pořád ještě svírajíc vajíčko v ruce tak pevně, že tenká skořápka ten tlak nevydržela, praskla a vydala ze svého nitra bílek se žloutkem, ze kterého se mohlo stát kuřátko… "Bože, ty pako! Nad čím to zas přemýšlíš?" napomenul se Uruha. Vytáhl z misky skořápku, která mu do ní spadla, a šel si opláchnout ruce.
"Ksakru, nesnáším vaření!" zaklel, vzali si papírovou utěrku a chystal se znovu pustit do toho rádoby vaření, když nadskočil leknutím při zvuku zvonku a praštil se hlavou o dvířka horní kuchyňské skříňky. Zabručel nesrozumitelnou nadávku a šel otevřít dveře. Nakoukl ven kukátkem, ale nikoho tam nespatřil. Pomyslel si, že to bude jeden z těch pitomých dětských žertíků, kdy u někoho zazvoníte a pak utečete. Chystal se vrátit zpátky do kuchyně, když se znovu jeho bytem rozlehl zvuk zvonku. To už nechal kukátko kukátkem a rovnou dveře zprudka otevřel. Za nimi stál Ruki, s nechápavým výrazem na tváři. Nešlo u do hlavy, proč se jeho kamarád tváří tak nabručeně.
"Veselé Vánoce!" zahlaholil Ruki a usmál se na Uruhu, třímajíc v ruce láhev saké.
Uruhův obličej se rozjasnil jako mávnutím kouzelného proutku, nebo v Uruhově případě spíše kouzelné flašky. Také se na Rukiho usmál a ustoupil ode dveří, aby mohl jeho kamarád projít.
Vzal Rukimu šedý kabát a čepici, která mu byla očividně velká a pověsil je na věšák, hned vedle dveří. Ruki se bez pobízení rozešel do kuchyně. Už v Uruhově bytu byl nesčetněkrát, věděl přesně, kam se vydat. Právě ve dveřích do kuchyně se zastavil jako opařený. Takovou spoušť už dlouho neviděl. Po podlaze se válela vajíčka, mixér vypadal, jako by s ním Uruha někoho zavraždil a ne, jako by s ním chtěl rozšlehat ona vajíčka, nemluvě o tom, že celá kuchyně byla posypána moučkovým cukrem, jako čerstvě napadlým sněhem.
"Vůbec bych se nedivil, kdyby se ti tu zabydlely krysy." Konstatoval Ruki, snažíc se skrýt svůj úsměv.
"Nesměj se mi! Co když tu nějaká krysa fakt je?" snažil se Uruha skrýt rozpaky za ne zrovna moc povedený vtip.
"Có?" zapištěl Ruki a začal se zběsile rozhlížet všude kolem.
"To byl vtip." Zkonstatoval suše Uru, prosmýkl se kolem něj a vzal smetáček a lopatku a snažil se kuchyni zbavit nánosu cukru.
Ruki se ještě naposledy poplašeně rozhlédl a pustil se do úklidu, aby Uruhovi pomohl a mohl se co nejdřív pustit do připravování svátečního cukroví. A nehodlal nechat Uruhu ani aby mu cokoliv podal. Tenhle člověk by měl mít zákonem zakázáno vkročit do kuchyně!

Když se celá kuchyně opět blýskala, chtěl se Ruki pustit do přípravy cukroví ale do nosu ho praštil onen nezaměnitelný puch. Začal očima prozkoumávat terén, aby našel zdroj toho smradu, a když se otočil, spatřil Uruhu, jak se láduje jednou jahodou za druhou, div mu všechny nelezly ušima i nosem. Zašklebil se na něj. Tohle má být ten sexy kytarista, kterého znal z pódia? Žádná fanynka by ho takhle jistě nepoznala. Měl na sobě černou mikinu, vytahané šedé tepláky a místo okouzlujících světle hnědých vlasů zplihlé křáčí, ani nemluvě o vypoulených tvářích, naplněných těma červenýma potvůrkama, které Ruki ze srdce nesnášel. Fůj!
Vzal do ruky výhružně váleček na těsto a sledoval, jak se Uru přestal na chvíli cpát a s plnou pusou se na něj usmál. Vzal do ruky jahodu, vstal od stolu a pomalu si to mířil k Rukimu, který na něj vyjukaně hleděl.
"To neuděláš!" řekl Ruki, přimhouřil oči a napřáhl se k němu válečkem. Bál se ale, že ten jeho kamaráda nezastaví a vlastně sám tomu, co řekl, moc nevěřil.
Uruha obezřetně odstrčil váleček, chytil Rukiho za ruku, tak aby musel svou jedinou zbraň pustit na zem. Váleček s ranou dopadl na podlahu a Uruha se vítězně usmál. Začal Rukimu pod nos strkat jahodu, kterou celou tu dobu držel v ruce. Ten se vší silou bránil a snažil se jahodu odstrčit. Dělalo se mu z ní zle!
V tom mu ji však Uru přestal cpát a otočil ho k sobě zády. Rukimu chvíli trvalo, než si uvědomil, co se to vlastně děje. Uru ho zezadu objímal. Počkat…Cože to Uruha dělal?
"Uruho? Co to děláš, pusť mě, ty pako!"
Uruha se pousmál, což ale Ruki nepostřehl, neviděl mu do obličeje. "Pustím tě, ale musíš sníst tu jahodu!"
Ruki naprosto strnul. Ne. To fakt ne! To nikdy neudělá!
"Když ji nesníš, tak tě nejmíň do rána nepustím! A budu si s tebou dělat, co budu chtít!"
"Co? Jak to sakra myslíš?" zeptal se zmateně Ruki. Myslel, že ho Uruha jenom provokuje, protože právě on nejlépe věděl, jak nesnáší jahody, ale tohle zavánělo něčím trochu jiným…
"Musím se pustit do toho cukroví, tak mě laskavě pusť!" řekl už celkem nervózně Ruki a snažil se vyvléct z Uruhova objetí. Ten však ještě posílil své sevření a otřel se rty o Rukiho krk, který následně s chutí celý zlíbal. Jeho krk byl napjatý, neopovažoval se ani hlesnout. Nemohl popřít, že je mu to příjemné ale dělat tohle s mužem přece není tak úplně v pořádku, ne? Navíc byli v jedné skupině, kdyby se mezi nimi něco pokazilo, odnesl by to i zbytek kapely.
"Nevadí, když ji nesníš. Tedy aspoň mě ne." Řekl vzrušeným hlasem Uruha. Jednou rukou přidržoval Rukiho ruce za zády, kdyby se mu snad chtělo pomyslet na útěk a druhou jej začal hladit po hrudi.
Ruki se zmohl jenom na to, aby vyděšeně vytřeštil oči. I kdyby chtěl utéct, proti Uruhovi neměl žádnou šanci. Byl o kus větší než on a taky o pár kil těžší. A taky si nebyl tak úplně jistý, že by chtěl utéct.
Uruha si otočil Rukiho čelem k sobě a stále obezřetně svíral jeho ruce, nehodlal jej nechat utéct, zrovna když si ho tak pěkně chytil. Taková příležitost se mu už nemusela nikdy naskytnout.
Natlačil Rukiho na kuchyňskou linku, sklonil hlavu a chvíli mu jen hleděl do očí, jako by v nich hledal jakési svolení k tomu, co se chytal udělat, ale byl si jist tím, že by to udělal, i kdyby v jeho očích spatřil nesouhlas. Ještě víc se sklonil k jeho obličeji a jemně se rty otřel o jeho tvář. Ruki instinktivně ucuknul ale tím se Uruha nenechal vyvést z míry. Konečně se vpil rty do těch Rukiho. Nejdříve jemně, jako když se motýl rozhoduje, jestli je právě tato květina ta pravá. Poté se do jejich polibku víc opřel, vklouznul mu do úst jazykem a vyhledal ten Rukiho, který mu až s úsměvným nadšením vyšel vstříc.
Uruha na okamžik přerušil jejich polibek, aby se mohli oba nadechnout. Podíval se Rukimu do obličeje a uviděl, že se usmívá. Chytl ho za boky jemně, ale pevně a vysadil ho na kuchyňskou desku.
Pomalu mu začal rozepínat jeho černou vestičku, když ho to přestalo bavit a doslova mu ji strhnul a odhodil pryč, za chvíli letělo neznámo kam i Rukiho tričko a Uruhova černá mikina, pod kterou žádné tričko neměl. Přitiskli se k sobě, Ruki objal Uruhu kolem krku a stiskl v prstech jeho hnědé vlasy. Uru jej začal vášnivě líbat a prozkoumával rukama celé jeho do půli nahé tělo. Razil si prsty cestičku až k okraji jeho kalhot, kde se je poslepu snažil rozepnout a nepřestával Rukiho líbat. V tomto polibku bylo jasně znát, kdo je tu ten silnější, Uru si to náležitě užíval a Ruki se mu s chutí poddával.
Když opět na chvíli rozpojili svůj polibek, oba hrozně rychle dýchali a Uruha se na něj usmál.
"To cukroví už asi dneska nestihnem." řekl a znovu se vpil do Rukiho rtů, s úmyslem ho ještě nějakou dobu nepustit ze svého objetí a co nejrychleji z něj strhnout ty otravné zbytky oblečení...

Jackie Giichi :3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 a2l a2l | E-mail | Web | 11. září 2013 v 7:05 | Reagovat

*A2L si prednastavila jako jazyk japonstinu, ale jak to ma vypnout, to nema paru, tudiz cely tento komentar bude napsany na anglicke  klavesnici a bez diakritiky*
Tak zaprve: Takhle odpornej cliffhanger jsem jakteziv nevidela! Ze se nestydis to takhle ucvaknout u konce! x(
Zadruhe: Rekni okamzite Rukimu, ze jahody jsou super a chutnaj kazdymu! :D
Zatreti: Je spatne, ze jsem u toho useku s kukatkem chytila mega/vytlem prez celej barak? xD
Zactvrte: Moc super povidka! Jestli ses takhle rozepsala, tak to me potes, pac tohle bych mohla cist porad! Jackie, pis dal, prosim, mas zajimavy a originalni namety!

2 Jackie Jackie | E-mail | Web | 11. září 2013 v 16:10 | Reagovat

[1]: Zaprvé: Ne zatím se vůbec nestydím xD Neboj, v nejbližší době napíšu povídku, která bude "se vším všudy" speciálně jenom pro Tebe! :D
Zadruhé: Já jahody taky miluju ale jeho nechuť k nim mi v téhle povídce dost pomohla :D
Zatřetí: Ne, to není vůbec špatné, právě to jsem zamýšlela xD
Začtvrté: Honto no Arigato, A2L!
Hrozně mě tenhle Tvůj komentář potěšil ;)

3 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 13. září 2013 v 6:28 | Reagovat

Sugoi!!!! :3 ... Tak to bylo úžasný!! :3

Ale vážně, ty máš ten zvyk, kdy všechno ukončíš v tom nejlepším??!! xDDDD ... Vážně píšeš úžasně a nechápu, kde bereš takový super náměty!! :3 ... Určitě piš dál, protože ty na to máš buňky!! xDDDD
Ta část s tím kukátkem mě taky děsně rozesmála xDDD ... Když to teď ještě představuju ... ne, já s toho fakt nemůžu xDDD

4 Jackie Jackie | E-mail | Web | 15. září 2013 v 20:19 | Reagovat

[3]: Nevím, proč to takhle vždycky končím xD
Ptej se mého chorobného mozku, kde ty náměty bere :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama