Vánoční překvapení aneb Facefloor!

23. prosince 2013 v 17:00 | Jackie |  Povídky
Konbanwa, mí milí vánoční skřítci! (Ano, mentálně jsem naprosto v pořádku!)

Slíbila jsem Vám Vánoční překvapení a nakonec jsem ho i stihla!
Jak už se možná někteří všímaví skřítci dovtípili, jedná se o povídku. Není vánoční. O Vánocích tam není ani slovo. Výjimečná je tím, že je to kapitolovka! Jo, čtete správně! Je to moje první kapitolová povídka, tak mějte slitování. Není vůbec úžasná ani nedává smysl a už vůbec bych Vám neradila v tom hledat nějaký hlubokomyslný příběh nebo dokonce zápletku. Celá ta povídka je akorát tak na pořádný facefloor. Možná taky proto jsem ji tak i pojmenovala! :D
Ještě chci dodat, že ten "rádoby vytříbený pravopis" tady používám schválně! :D
Povídka je po perexem!


FACEFLOOR 1

Něco vlhkého, horkého a drsného mi přejíždělo po tváři. Pomalu jsem otevřel oči a zamžoural na to krásné stvoření nade mnou. To se na mě usmálo a jemně mě políbilo na rty. Víc jsem si ho k sobě přitáhnul a prohloubil náš polibek. Začal jsem ho hladit po zádech a sjel rukama až k jeho zadečku. V tu chvíli ale stuhnul, přestal mě líbat, vytřeštil na mě oči a vypískl jako bych se proměnil v Yettiho - ne nedělám si srandu. Vyskočil z postele a začal ze země sbírat všechny svoje věci. Vyletěl z mého pokoje a práskl za sebou dveřmi.
"Chceš to tu zbourat nebo co?" zavolal jsem na něj a cestou z postele do koupelny vyhodil jeho triko, které si tu zapomněl z okna. Však on si pro něj dojde.
Takhle hezky mě probudit a pak vzít roha? Tyhle jeho stavy mě začínají unavovat. Včera byl v pohodě a vyspat se se mnou mu nedělalo vůbec žádný problém…možná to bylo tou flaškou vodky. Ještě pořád se totiž považuje za zapřísáhlého heteráka. Mě už je jasné že je gay ale on si to pořád nějak nehodlá přiznat. Blbec!
"Chcípni!" zaječel hystericky a já úplně viděl, jak při tom nadskočil.
"Hysterko!" zařval jsem na něj už dost naštvaně a snažil se vymotat z přikrývky, která se za mnou táhla až do té koupelny. Mrška, to se mě snaží sežrat nebo co? Ta mrcha ke mně snad byla přilepená! Ve snaze se z toho vymotat jsem zakopl o práh. Zamotaly se mi do toho nohy a já hodil držku na zem. Tohle snad není pravda! A to jsem vůbec nic nepil! Kašlu na to, jdu si sníst svoje müsli. Držím dietu ale zase né že bych to potřeboval. Heh.
Do kuchyně vletěl jako tornádo Reita - můj spolubydlící spolu s Rukim (tou hysterkou), Kaiem (krasavec, ale trochu naivní) a Aoiem (nejlínějším člověkem na škole) - a já na něj vyprskl to müsli.
"Už zase žereš moje müsli?" krčil na mě Reita obočí.
Sjel jsem ho pohledem. Byl celej od těch lupínků a jenom v trenkách. Mléko mu kapalo ze špičky nosu a celkově vypadal dosti vhodně na fotečku. Vytáhl jsem z kapsy mobil a rychle ho blejsknul.
"Přešla mě chuť. Můžeš si to sežrat. A nechoď tu proboha nahatej!" řekl jsem znechuceně. Už nikdy nebudu jíst müsli. Bože já z něho budu mít noční můry - nebo hůř - stane se ze mě heterák.
Když jsem odcházel, ze srandy jsem Reitu plácl přes zadek. Ten samozřejmě vypískl jako holka a zase začal nadávat. Nevím, proč se tak vyžívám v trápení druhých. Ale že mě to kurva baví!

Naházel jsem si učebnice do tašky přes rameno, a když se nikdo nedíval, vzal jsem Reitovi, Rukimu, Aoimu a Kaiovi klíče a pak je zvenku zamknul. Ti se dneska do školy jen tak nedostanou. To bude peklo, až se vrátím. I když peklo s Rukim by mohlo bejt zajímavý... Jenomže jak znám Reitu, tak by mi to všechno s radostí překazil.


Škola byla zase nuda. Měl jsem chuť na Pocky. Dobře, ikdyž nevidíte můj obličej, jistě jste poznali, že kecám. Měl jsem chuť na Rukiho a kdyby se k nám přidal i Kai, vůbec bych se nezlobil. Měli jsme fyziku, děsně jsem se nudil a tou nudou zaspal na lavici. Ale zdál se mi takový hezký sen… Ale popíšu vám ho jindy. Když zazvonilo, tak jsem se lekl, že jsem z tý lavice sletěl a v letu se šlehl o vedlejší lavici. Což by vysvětlovalo ten krvavý otisk lavice na xichtě. Au! Ani nevím, jestli mám ještě všechny zuby.
Neměl jsem po škole co dělat a domů se mi nechtělo, protože bych si to tam slíznul od těch volů, co jsem je tam zamknul. Zajímalo by mě, jestli někdo z nich lezl po okapu dolů. Potom se jich zeptám!

Šel jsem do baru. Bylo ještě brzo, asi něco kolem půl čtvrté a tak tam skoro nikdo nebyl. Sedl jsem si k baru a objednal si pivo. Po třech pivech mě tenhle druh alkoholu omrzel a objednal jsem si šampaňské. Barman na mě koukal, jako že proč si to objednávám, když vůbec nevypadám, jako že něco slavím. Bavit jsem se s ním o tom nehodlal. Neměl jsem co slavit. Maximálně tak srdce v kleštích a já nevím jak vy ale v tomhle se moc nevyžívám. Byl bych radši bez těch kleští a sám nebo s osobou, která je zdrojem oho svíravého pocitu v mé hrudi.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl a koukal na dno té sklenice. Ani jsem nemohl říct, že bych o něčem přemýšlel, prostě jsem tam jenom tak seděl. V devět večer najednou celý bar ožil, začala hrát hudba a proudily sem skupinky lidí. Tsk, tady už mít klid určitě nebudu. Stejně nemůžu uvěřit, že jsem tu seděl čtyři hodiny. To si musím zapsat do deníčku. Jo píšu si deníček. A jestli se někdo z vás směje, radil bych vám zavřít klapačku a radši číst dál. Lidi, já vám tu vyprávím svůj příběh, tak buďte tý laskavosti a aspoň dávejte bacha!
Otočil jsem se na barové stoličce, abych měl lepší výhled na taneční parket a do očí mě uhodil zelený světlomet. Málem jsem z tý stoličky sletěl, ale jako zázrakem jsem se na ní udržel. Like a boss!
Tak jsem hleděl jako blb pořád na jedno místo, nevšímaje si holky, která se mnou začala flirtovat. Proč taky? Já svou lásku znám ale na to, abych mu to řekl, jsem moc velkej frajer. Nebo spíš padavka. To je fuk. Jdu domů.
Mozek vyslal signál "Zvedni tu svou línou prdel" a já se vypotácel ven z baru. V zapadlé uličce mě mile přivítal chladivý vánek. Už dlouho jsem nebyl venku jen tak a psa nemám, abych ho mohl jít vyvenčit. Rozhodl jsem se ještě nejít domů. Chci si užít tu iluzi naprosté svobody, jež mi poskytla tma a čerstvý vzduch. Jenomže já nejsem ten typ, kterému tahle iluze vydrží dlouho. Dřív nebo později mi hlavou zase začnou proudit myšlenky a ona iluze je tatam.
"Chjó! Běžte do háje!" zakřičel jsem nahlas a chtěl tak odehnat nevítané myšlenky. Místo toho se mi podařilo upoutat na sebe pozornost. "Ksakru!" zaklel jsem, teď už jen potichu, nemusí to slyšet celý svět. "To sis měl uvědomit dřív, než jsi tu začal vyřvávat jak na lesy." ozvalo se mi někde vzadu v hlavě. Šel jsem dál a snažil se ignorovat ten stupidní hlas, který mi vyčítal všechny moje chyby a nedostatky.

Bylo už kolem půlnoci, když jsem stanul přede dveřmi do našeho bytu a v hlavě mi vířily myšlenky na to, jak se budou ti nýmandi tvářit. Sám pro sebe jsem se uchechtl a strčil klíček do zámku. Ten tam však z nějakého důvodu nepasoval. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Pch, ti mamrdi vyměnili zámek! Zkusil jsem zazvonit. Aspoň, že zvonek nevyměnili. Pak mi ale blesklo hlavou, že je to naprostá kravina. Už bych asi neměl tolik chlastat…

Pokračování příště.. (Jako v Pokemonech) :D
Jackie :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 20:43 | Reagovat

Sugoi!!! :3 Tak to opravdu úžasné Vánoční překvapení!!! :3
Vůbec jsem nečekala, že to bude povídka ... kapitolová!!!! xD Nyaa, a je úplně úžasná!! :3
Už se nemůžu dočkat na další díl!! :3 (Vůbec nepřeháním, abys věděla!! xD)

2 Kurokumo-chan Kurokumo-chan | Web | 24. prosince 2013 v 10:27 | Reagovat

Tak to je vážně boží ^^ moc se mi líbí, že to píšeš hovorovým tónem, je to něco nového a musím říct, že se to vážně dobře čte. Zkrátka poklona :)
P.S. ty zakomponované vtipy , to je pecka :D fakt skvělý!

3 a2l a2l | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 17:49 | Reagovat

Uruha nejspíš neví, že zelená barva je zlo :D A taky neumí pít... Nu což :D Víš, že bych se ani nedivila, kdyby zavítal omylem ke dveřím někoho naprosto jiného? :D
Takovéhle překvápko bys měla dělat častěji  než jen na Vánoce, Jackie ;) Každopádně je super, že jsi začala kapitolovku, těším se na další díly, tento byl zatím suprový! :)

4 Jackie Jackie | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 19:37 | Reagovat

[1]: Kyaa, Arigatou gozaimasu! Jsem ráda, že se Ti líbí! Ale jestli budeš takhle přehánět, tak se asi začnu červenat :D

[2]: Musím přiznat, že se mi to tak píše opravdu dobře, je to, jako bych psala o sobě :D Arigatou! ;)

[3]: Nestraš A2L! My máme zelenou většinu místností v baráku! :D
Hele, já se v chlastu moc nevyznám, tak mě za to neukamenuj! :D Ok, budu se snažit :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama