Facefloor - část Druhá

12. ledna 2014 v 17:14 | Jackie |  YAOI
Teď, když už na zítra umím všechno a taky mám všechno hotové, jsem se Vás rozhodla počastovat svou hrůzostrašnou povídkou. Jelikož mi zbylo trochu mého času, jala jsem se přepsat druhou kapitolu do svého PéCé. Doufaje, že Vám vykouzlím na obličeji aspoň náznak úsměvu.
Veškeré mé omluvy za mou neaktivnost, mí milí vazalové a doufaje, že Vaše trpělivost nedostane trhliny, se vrhám vstříc zkoušení z fyziky a testu z chemie!
(PS: Mému podivnému vyjadřování prosím nevěnujte velkou pozornost, to mám z té povinné četby).

Nyní se, prosím, odeberte do chřtánu dračího, čili vstříc druhému dílu mé povídky :3
Samozřejmě pod perexem!



Stál jsem přede dveřmi našeho bytu, v ruce svíral klíče a v hlavě mi pluly myšlenky na to, jak se budou kluci tvářit. Na to, že už budou spát, moc nesázím, ještě je moc brzo, takže se jim asi jen tak lehce nevyhnu. Sám pro sebe jsem se uchechtl. Co mi asi tak můžou udělat? Přinejhorším mě vykopnou. Ale... Tak silný žertík to zase nebyl, ne?

Ještě jsem ani nestačil odtáhnout ruku od zvonku a už jsem zaslechl Aoiho charakteristické dupání. Proboha, ten člověk fakt chodí jak slon! Uslyšel jsem plesknutí, jak se Aoi ještě za běhu připlácnul na dveře a koukal na mě skrz kukátko. Nebudu Vám lhát, kdyby tak ty dveře nebyly, už bych ho držel pod krkem.
"Pusť mě dovnitř!" vyjel jsem na něj nevrle. Ale v tu chvíli jsem byl ještě docela vrlej. To poznáte, až budu nevrlej.
"Vyser si oko" zašvitořil jako kanárek a já mít v ruce nůžky, tak mu přistřihnu křidýlka.
"Já se tu s tebou o tom nehodlám dohadovat. Prostě zavři zobák a otevři ty zkurvený dveře!"
Ještě pořád jsem celkem vrlej.
"Ne. Jen si hezky poraď, hošku. My si taky museli poradit, když jsi nás tu tak hezky zamknul." Normálně jsem slyšel, jak se tak za těma dveřma zákeřně hihňá. Potom zase to jeho dupání. Von mě tu jako fakt nechá? A to nikdo jinej není doma?

Okey. Tak dost. Ta sebelítost se nám tu nějak nahromadila. Vyhodíme ji z okna. Tak a je uklizeno!

Odfrknul jsem si. Kam mám jako teďka jít? Počkejte, budu přemýšlet. To jsi ale měl udělat dřív. Já ti pořád říkám, abys nespal hlavou dolů. Potom ti všechny ty sračky jdou do hlavy a máš takový posraný nápady! Uznávám! Tak už zmlkni!
Takže kde bych asi tak mohl přečkat noc? Okey, vybírám si schody. Schody, volím si vás! A s tímhle člověkem já mám pracovat?
Usadil jsem se na ty schody a z tašky vyndal flašku vodky. Chtěl jsem ji vypít rychle, ale to by nejspíš nebyl vzhledem k mému stavu jménem "trošku naváto" zrovna dobrý nápad. Co víc, noc je dlouhá a pochybuju, že si na těch schodech ustelu nějak pohodlně, ať se budu snažit sebevíc. Nakonec jsem z flašky usrkával jako nějaká školačka, která ukradla rodičům z baru vodku. Jo, to byly časy, když jsem byl ještě malá školačka. Tedy školák. Teda kluk. Ne, myslím hajzlík. :D

Minuty se pomalu vlekly a poskytovaly mi tak dost času se hezky ožrat. Už před pořádnou chvilkou jsem se vzdal naděje, že se někdo z kluků slituje a pustí ho dovnitř. A tak se všechno točilo jenom kolem flašky, kterou jsem pevně svíral v rukou.
Ticho spící bytovky přerušilo až zavrzání hlavních dveří. To už jsem na těch spodech neseděl, ale byl na nich hezky rozvalený. Moje schody! Mojeee! Nedáám! Nikomu vás nedám! Já vás tak moooc miluju! LOL -_-
Líně jsem otočil hlavu směrem dolů ze schodů a čekal, až se objeví zdroj tichých kroků linoucích se po schodech. Kroky se pořád pomalu blížily. Božeee! Mě už to čekání nebaví! Ten dotyčnej je snad napůl šnek!
Čekal jsem, že se dotyčný u něj zastaví a přinejmenším schytám pár nadávek. Ve tmě panující na schodech byl však podobný scénář velmi nepravděpodobný. Osoba si mě nevšimla, přišlápla mi cíp kabátu, po kterým ještě stihla nějak uklouznout a švihla sebou rovnou na mě. To je den, to vám teda povím.
Možná jsem v ten okamžik byl naprosto konsternovaný a taky trochu namol ale jeden prostě pozná, když na vás leží osoba, která na vás ležela už někdy předtím. Nekecej!
Nejdřív jsem ho chtěl pořádně seřvat, ať kouká, kam šlape, ale potom se mi nad hlavinkou rozsvítila žárovička, že by kde jaký maják zezelenal závistí. Škodolibě jsem se usmál. Tohle bude hezký.
Ruki ještě podle všeho nepoznal, že zakopl zrovna o mě.
Moje ruce se rychle obtočily kolem Rukiho pasu, kdyby se mi snad pokusil pláchnout. Ztuhl. Né tam dole, vy prasata!
"Proč, po tak dlouhém a hrozném dni musím cestou domů ještě skončit v náručí nějakého úchyla?" pomyslel si Ruki a pomalu začínal panikařit.

Tak nebudem ztrácet čas, ne? Ruki je moje vstupenka do bytu, kam mě ten hajzlík Aoi odmítl pustit a možná ještě do teplé postýlky se zárukou Rukiho společnosti.
Natáhl jsem se po Rukiho rtech ale chlast a tma pracovali proti mně a místo na rty jsem mu vlepil pusu na nos.
"Co jsi to sakra za úchyla?!" vykřikl znechuceně a zároveň překvapeně Ruki a snažil se mě od sebe odstrčit. Já ho však objal ještě pevněji než předtím a odmítaje povolit sevření mu rukou zacpal ústa.
Jako naschvál nejbližší pouliční lampa, která nikdy nefungovala, zablikala a zalila schody slabým světlem, které ale stačilo, aby mě Rukina poznal.

Vážně jsem se musel usmívat jako idiot, protože mi úsměv vzápětí zmizel. Setřela mi ho dobře mířená facka. "Idiote!" zakřičel a jal se vyprostit z mého povoleného sevření.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 21:45 | Reagovat

Ha, a pak, že prej neumíš psát ... xD
Tohle je vážně děsný, když mi to vždycky v tom nejlepším ukončíš!!! xDDD
Honem napiš další díl!!! :3 Je to úplně super povídka!! :3
Nemůžu si pomoct, ale teď (po tom konci) se musím strašně smát ... (Jsem retard?? Jop xD) ... Promiň, kecám tu nesmysly xDD

2 a2l a2l | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 22:29 | Reagovat

Hej, že Ty's to měla původně napsané ve třetí osobě a pak jsi to předělala na první? (I see what you did there... ;D)
Každopádně, opět vtipné, dobře jsem se bavila :) Hah, prej: "Ztuhl... Né tam dole, vy prasata!" xD
Díky za napsání další kapitoly, nemůžu se dočkat, co bude v příštím dílu :3

3 Jackie Giichi Jackie Giichi | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 18:24 | Reagovat

[1]: To já chválně tak ukončuju :D Aspoň troška napětí, ne? :3
Já už tu povídku mám dopsanou ale chvilku potevá, než si udělám čas to přepsat do PC.

[2]: Problém je v tom, že jsem to psala po kouskách při hodinách ve škole a tak jsem měla každou pasáž v jiné osobě. A nakonec jsem to předělala do první osoby. A co ty vlastně Jsi? Nějaká vědma? :D
Pokusím se další kapitolu přidat co nejdřív :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama