Reita x Uruha - You still have all of me aneb Happy Birthday A2L!

29. ledna 2014 v 20:10 | Jackie |  YAOI
Ha! Pokud Jsi si myslela, že jsem na Tvoje narozky zapomněla, tak Jsi pěkně vedle! :D Já jsem si to totiž zapsala! *tváří se veledůležitě a špulí u toho rty* :D

Už jsem Ti věnovala obrázek na Xichtbuku ale mám pro Tebe ještě něco. Povídku! Povídku! Povídku! :D
Nevím, jestli se Ti bude líbit. Vím, že máš radši veselé povídky, než ty smutné. Důvod, proč je smutná, odhalíte, pokud se dostanete na konec článku :3





Uruha nastoupil do výtahu. Stihl utéct jen tak tak. Před čím utíkal? Možná sám před sebou. Ne, utíkal, protože nechtěl, aby někdo viděl jeho slzy. Nechtěl, aby je viděl on. Chtěl před ním vypadat silný, ale v hloubi duše byl zlomený.
A proč vlastně brečel? Nedokázal snést, když se ho Reita dotkl. Bylo to na první pohled nevinné, ale Uru nedokázal snést ani to. Vypadalo to, jako by prostě jenom z legrace zkoušel tep každého člena skupiny. Proč mu to dělal? Věděl přece, jak moc ho jejich rozchod bolel.
Stiskl tlačítko výtahu a dveře se pomalu zavřely. Teď se cítil aspoň částečně v bezpečí. Přes zdi výtahu k němu nemohl. Povolil tedy slzám, aby mu jedna za druhou stékaly po tvářích. Nesnažil se je zadržet. Jenom vzlykajíc, vzpomínal:

Nikdy to nebylo ideální. Nejdříve museli svůj vztah skrývat před ostatními kluky. Před nimi se k sobě chovali téměř jako cizí. Chladné, rádoby přátelské chování kazily pouze letmé pohledy plné lásky a porozumění. Oba věděli, že takhle to nemůže být navždy. Zato si však užívali každý okamžik, kdy spolu mohli být o samotě.
Jejich koncerty byly plné opravdových emocí. Když křičeli, vykřičeli svoje pocity, když brečeli, byly to slzy bolesti, když na podiu dělali fanservise, nebyl to opravdový fanservise. Nikdo netušil, že jsou v tom nějaké city. Ale přesto tam byly.
Mohli se usmívat, jak chtěli, ale ze sta úsměvů jich bylo pravých jen pár. Mohli se přetvařovat a oklamali všechny okolo sebe. Jen oni znali své pocity. Jen oni.
Letmé doteky při zkouškách ve studiu nemohly vynahradit všechno to, co by spolu mohli prožít. Nebýt kapely. Nebýt toho, že je všichni pozorovali. Nebýt toho, že vztah dvou mužů je v Japonsku pořád ještě tabu.
Na oba byl nápor všech těch emocí příliš. Muselo to přijít. Nemohli to takhle vydržet napořád. To jednoduše nešlo. Jeden z nich by se o to dříve či později pokusil. Ale proč to musel být Reita? Nemohl to být on? To Reita přece vždy vypadal jako dokonalý flegmatik. Přesto to ale nevydržel.

"Našel jsem ho tam. V kaluži krve. V ruce střep rozbitého zrcadla. Oči zarudlé pláčem"

Ještě mu stihl pomoci. Naštěstí přišel včas. Zachránil ho ale Reita mu nepoděkoval. Jen co se v nemocnici probral a spatřil ho, vynadal mu. Vyčetl mu, že ho zachránil.

"Měl jsi mě tam nechat."
"Nemohl jsem."
"Miluju tě, tak moc, že to až bolí."
"Já tebe taky."

Byl to krátký rozhovor. Zato bylo řečeno vše potřebné. Rozhodli se to kapele říct. Rozhodli se to říct celému světu. Bylo jim jedno, jaká bude reakce. Nebude to větší bolest. To už by ani nešlo.
Jenže šlo. Fanoušci to vzali dobře. Všichni to vzali dobře. Jen Uruha ne. Reita se kvůli němu téměř zabil. Nemohl to protahovat. Ukončil to.
Reita to nevzal dobře. Nadával, hádal se, nedokázal přijmout to, že ho Uruha opouští. Stále se ho snažil získat zpět.


Najednou cinkl zvonek výtahu a dveře se otevřely. Uru si jen rychle otřel oči a vzhlédl. Stáli tam kluci. Jenom na ně vyjeveně koukal, když v tom se začali všichni usmívat a vhrnuli se do výtahu za ním. Objali ho. Když tak najednou utekl, bylo jim jasné, kvůli čemu to bylo. Rozhodli se to vzít po schodech a počkat si na něj dole.
Ti tři mu hodili do náručí Reitu a začali skandovat. Co skandovali? "Pusu! Pusu! Pusu!" řvali Ruki, Kai a Aoi jednohlasně. Reita s Uruhou se na sebe podívali a jejich rty se vzápětí střetly.

O měsíc později:

Zajal jeho prsty ve své ruce a jemně je stiskl. Reita se na něj podíval a usmál se. Uru mu úsměv oplatil. Jejich úsměvy se staly opravdovými, náhle si dokázali opět užívat koncerty a hlavně sami sebe.

Poryv větru náhle rozcuchal jejich vlasy a rozhoupal nedalekou houpačku. Nesl jejich bolest pryč. Někam za moře, kde ji uvěznil ve větrném víru a ti dva už ji nikdy ani koutkem oka nespatří.

Slibovaný důvod:

Celá tahle povídka má vlastně základ v tomhle videu. KaZe-pOn je mi celkově velkým vzorem. Už dlouho sleduji její obrázkovou tvorbu ale teprve nedávno jsem objevila její kanál na YT. Tohle video mě hodně chytlo za srdce *nechce přiznat, že u něj bulela* :D


Takže ještě jednou všechno nejlepšejšovatější k narozeninám A2L! Ať Jsi pořád stejně úžasná :3

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 a2l a2l | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 23:26 | Reagovat

Tak... To byl naprosto úžasný dárek k narozeninám, J! :') Povídka nádherná a obrázek byl taky moc super, ale fakt... ta povídka byla *slza jí steče pomalu po tváři* Děkuji, Jackie!
Piš více takových, i když jsou třeba smutné. Hlavně, že mají dobrý konec :3

2 Baka Kamaru xD Baka Kamaru xD | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 11:00 | Reagovat

Hej, tak nějak jsem chvíli nevěděla, jestli to mám číst, když je to dárek pro A2L ... ale nakonec jsem se na to vrhla xD (Gomen!! xD)
A je to opravdu úžasná povídka!! :3 A taky opravdu hodně smutná!! T^T Nemám ráda smutné povídky, ale tím koncem jsi to vylepšila!! :3 Naprosto super!! :3
A to video je taky opravdu smutný T^T Ta písničky to jen podpořila ... T^T ...

3 Jackie Giichi Jackie Giichi | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 12:56 | Reagovat

[1]: Není vůbec za co! :3 Budu se snažit ;)

[2]: O to přece vůbec nejde :D Ta povídka je sice věnovaná A2L ale může si ji přečíst každý, to je snad jasné ;)
Nevím proč ale ty smutné povídky jsou mi tak nějak bližší. Ale vždycky se to snažím vynahradit happy endem :3
Jop, to video je úža :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama